Láska je mocná čarodějka ... a ta si nevybírá - Kapitola šestá - Setkání s ...

Kapitola šestá – Setkání s …


Harry byl velmi nervózní.
Večer se pomalu, ale jistě blížil.
Dneska se měl poprvé setkat se svým strýcem a jeho rodinou.
Doufal, že setkání proběhne v klidu.
Doufal, že ho Lucy podrží.
Doufal, že strýček bude stát na jeho straně, pokud by to bylo nutné.
Nebylo.
Setkání proběhlo v klidu.
Téměř tiše společně povečeřeli.
Děti se večeře neúčastnily.
Bylo to ryze pro dospělé.
Harry cítil, jak se něco nevyřčeného vznáší nad stolem a přál si, aby to tam pro dnešní večer raději zůstalo.
Caroline dalo velkou práci, aby se ovládala a nevybuchla, když Harry narazil na téma, proč se nestýkali s jeho otcem.
John mu lehce naznačil, že ještě není ta správná doba, aby se o tomhle dozvěděl, a tak Harry dál nevyzvídal.
Lucy ho sem tam pod stolem nenápadně pohladila po ruce.
Chtěla ho tím uklidnit.
Avšak reakce byla přesně opačná.
Harry se cítil více nervózní a nedokázal si vysvětlit proč…
Proč na něj ONA tak působí.
Působila tak snad na všechny muže ve svém okolí, a proto se Caroline tolik obávala o svého manžela?
Než však Harry mohl své myšlenky rozvinout, seděli už v obývacím pokoji.
Povídali si o všem možném a Harry se cítil moc dobře.
Věděl, že mají před sebou ještě dlouhou cestu, než se opravdu poznají, ale byl šťastný, že konečně má svou rodinu.
Kolem desáté večerní se Caroline začala nenápadně dívat po hodinách, které visely nad krbem.
Harrymu to neušlo.
„Myslím, že už bych měl jít – je přece jenom už trochu pozdě.“
„Půjdu tě doprovodit, pokud chceš,“ nabídla se Lucy.
„Budu rád,“ řekl popravdě Harry.
Zvedl se z pohovky a podíval se směrem ke strýčkovi s tetou.
„Johne, Caroline, budu moc rád, když vás zase brzy uvidím.“
„My tebe také, Harry,“ odpověděl mu John a podal si s Harrym ruku, „Lucy, vrať se brzy.“
Dívka jen tiše přikývla.
Když vyšli před dům, z obou spadla nervozita.
„Tak jak se ti tetička se strýčkem líbili?“
„Těžko říct, takhle po prvním setkání, ale myslím si, že jsou fajn – oba. I když Caroline je trochu prudká.“
„Jo, to ona bývá – ale vždyť víš, když ji poznáš a získáš si ji, tak je stejně fajn jako John.“
„A jaký dojem se na ně udělal já, co myslíš?“
„Určitě ten nejlepší!“ řekla bez rozmýšlení Lucy.
„Děkuji,“ zašeptal Harry.
„Za málo. A jak to vidíš teď? Zůstaneš ještě nějakou dobu v Bridlingtonu nebo už se chystáš zpátky za svými přáteli?“
„Pár dní tu zůstanu a ještě bych se u vás zastavil – třeba i během dne, když ti to nebude vadit. Je mi tu dobře.“
„Jasně, že mi to nebude vadit – klidně se zastav, ráda tě zase uvidím!“ usmála se na něj.
„Tak dobře. Já už raději půjdu, aby tě nehubovali, že jdeš pozdě…“
„Nebudou, neboj. Tak ti přeju dobrou noc a zítra nebo pozítří se uvidíme.“
„Dobrou, Lucy,“ odpověděl Harry a dal jí letmý polibek na tvář.
Překvapilo ji to a malinko se začervenala.
Naštěstí tma skryla její rozpaky.

Když se Harry dostal do svého pokoje, rozhodl se znovu napsat Hermioně a Ronovi.

Ahoj!
Tak dneska večer jsem poprvé spatřil svého strýčka a tetu. Zvládl jsem to tam jen díky Lucy. Povím vám o ní více, až se zase uvidíme. Zůstanu tu několik dní, abych za nimi mohl ještě zajít. Doufám, že vy se doma nenudíte? Budu se na vás těšit.
Váš Harry.

Trochu stručné… Ale co – je to výstižné a navíc jim podrobnosti povím, až se znovu setkáme.
Musel si přiznat, že se na ně už těší.
Byl zvyklý s nimi trávit většinu svého času, ať už ve škole nebo o prázdninách.
Byli jeho nedílnou součástí, takže když je neviděl několik dní – stýskalo se mu po nich.


Harry zůstal v Bridlingtonu ještě týden.
Na návštěvu k Potterovým přišel ještě třikrát, ale více času strávil s Lucy.
Bylo mu s ní dobře.
Vždycky se na ní těšil.
Mohl s ní mluvit o čemkoliv.
Takže když se loučili, domluvili se, že se brzy zase musí sejít.
Harrymu mělo být už sedmnáct, což znamenalo, že pro něj cestování už nebude tak složité, jako do teď.
Bude se moci jednoduše přemístit.
Loučení jim nakonec trvalo skoro hodinu.
Zvykli si na sebe a Lucy připadalo, že tu našla víc než přítele.

Ron s Hermionou byli zvědaví, co jim Harry poví nového.
Takže když se vrátil, zavřeli se společně do pokoje a dlouhé tři hodiny z něj ani jeden nevystrčil nos.
Harry jim vyprávěl o Johnovi, Caroline, o svých sestřenicích a bratranci a také o Lucy.
O ní z něj však museli každé slovo doslova páčit, takže jak Hermiona, tak Ron pojali podezření, že se do ní zamiloval, i když sám Harry to popíral.
Nebyl si jistý, co k ní cítí.
Měl ji moc rád, ale že by ji miloval, to mu nepřipadalo.
Jeho srdce vždycky jako by poskočilo, když ji viděl.
Ale když jí líbal na rty nebo jen tvář, necítil to známé vzrušení a mravenčení po celé délce páteře.
Ne, byl si téměř jistý, že ji nemiluje.
Spíš ji bral jako svou sestru, kterou nikdy neměl.

Prázdniny se nachýlily ke svému konci a všichni tři se připravovali na návrat do bradavické školy.
Museli zajet ještě na Příčnou, aby si nakoupili nové učebnice potřebné ke studiu v posledním ročníku.
Když měli nákupy hotové, zašli Hermiona s Ronem do cukrárny.
Harry nechtěl rušit, a tak je nechal o samotě.
Jen tak se toulal ulicí, když ho uviděl.
Nebo si myslel, že je to on…
Kdo jiný by také mohl mít tak světlé zářící vlasy, takové jaké se ani v davu nedají přehlédnout?
Byl tu a Harryho zřejmě neviděl.
Vypadalo to, že je tu také sám.
Harry si ani neuvědomoval, jak moc mu o prázdninách chyběl.
Neměl moc času o něm přemýšlet.
Hlavu měl plnou jiných věcí.
Ale teď, když ho tu viděl, se mu všechno vrátilo.
A hlavně si vzpomněl na ten polibek…
Nádherný polibek, díky kterému se celý úplně roztřásl.
Harry byl zamyšlený a stále následoval Draca.
Ten se však zastavil před jedním z mnoha obchodů.
Harry se nepřítomně díval před sebe, až došel skoro k němu.
Už nemohl couvnout.
Musel něco udělat.
„Ahoj Draco, taky nakupuješ věci do školy?“ vyhrkl první, co ho napadlo.
Světlovlasý mladík se na něj podíval.
Nevypadl zrovna nadšeně, že tu Harryho vidí.
„Á Potter! Jistě – co taky jiného bych tu měl dělat?“
„Já nevím – třeba bys tu mohl mít s někým schůzku…“ zkusil Harry znovu.
„Ne, to nemám,“ řekl stroze Draco.
Nastalo trapné ticho…
Nakonec nesměle promluvil Harry.
„Co kdybych tě pozval na kávu, přijal bys to?“
Blonďák se na něj podíval trochu nedůvěřivě.
„Musím být zřejmě blázen, ale ano.“
Harryho zahřálo u srdce.
Draco Malfoy přijal jeho pozvání.
Když v kavárně usedli do nejzapadlejšího rohu, začal Draco konverzaci.
„Tak proč jsi mě sem pozval, Pottere?“
„Popravdě? Já ani nevím… Jen mi přišlo hloupé stát tam venku.“
„Tak to je opravdu dobrý důvod, jen co je pravda.“
„Promiň, já jen… jen jsem chtěl být s tebou chvilku sám,“ řekl trochu tišeji Harry.
„Tak to mě začíná zajímat. A proč?“
„Prostě jsem to tak cítil.“
„Aha, tak až budeš zase něco cítit, tak mi dej vědět,“ řekl mu Draco a pomalu se zvedal k odchodu.
Harry však udělal něco, co ani jeden z nich nečekal.
Položil svou ruku na blonďákovu.
„Nechoď ještě, prosím.“
Draco sebou trochu trhnul.
Svou ruku však nechal pod Harryho – prozatím.
Nakonec s ní však stejně ucukl.
Chvíli se na sebe mlčky dívali.
Byli tak blízko.
„Draco, no konečně! Hledám tě už dobrých patnáct minut. Co tu děláš?“
„Už jdu otče!“ odpověděl automaticky.
Lucius Harryho vidět nemohl.
Draco seděl přesně proti němu a stěna boxu zakrývala celou Harryho postavu.
„Musím jít…“
„Já vím,“ vzdychl Harry.
„Uvidíme se ve škole,“ snažil se ho povzbudit Draco.
„Ano jistě. Tak hezký zbytek prázdnin.“
„Tobě také, Pot… Harry!“

„Harry, kde jsi byl?“ zajímal se Ron.
„Zašel jsem si do kavárny. Mají tam výborné capuccino. Nechtěl jsem tebe a Hermionu rušit.“
„Nerušil bys. Jsi náš přítel a jsme s tebou rádi, Harry.“
„Já vím, Hermiono, ale i přesto – je mi jasné, že jste občas rádi jen spolu.“
„Jsi hodný, ale nechtěli bychom, aby ses cítil odstrčený.“
„Ale já se tak přece necítím. Prošel jsem se, je krásně, a pak si zašel do kavárny – na to přece není nic neobvyklého.“
Ne, na tom není nic divného. Ale to žes tam seděl s Dracem Malfoyem, už tak normální není. Bylo tam s ním hezky. Moc hezky. Škoda, že pak přišel jeho otec a on musel jít. Vlastně je možná dobře, že musel jít…


A/N: Za obetování téhle kapitolky mockrát děkuji úžasné Viviane. Její postřehy a nápady jsou neocenitelné!! Moc díky, Viv!! ;)

5. Kapitola || 7. Kapitola

Kapitola pětadvacátá - Fakta a domněnkyKapitola čtyřiadvacátá - Kolotoč událostíKapitola třiadvacátá - Smrtijedi o sobě dávají vědět...Kapitola dvaadvacátá - Události se daly do pohybuKapitola jednadvacátá - Plány a odhaleníKapitola dvacátá - Nejistá budoucnostKapitola devatenáctá - Lepší zítřky?Kapitola osmnáctá - Cesta zpátkyKapitola sedmnáctá - Sladké probuzeníKapitola šestnáctá - PrasinkyKapitola patnáctá - Pozdní návratKapitola čtrnáctá - Smrtijedská schůzeKapitola třináctá - VýletKapitola dvanáctá - Tajná schůzkaKapitola jedenáctá - Školní večírekKapitola desátá - Příjemně strávené odpoledneKapitola devátá - Malfoy ManorKapitola osmá - PozváníKapitola sedmá - Návrat k povinnostemKapitola šestá - Setkání s ...Kapitola pátá - PrázdninyKapitola čtvrtá - VzkazKapitola třetí - Překvapivé zjištěníKapitola druhá - Strýček a tetičkaKapitola první - Tichošlápkův dopis